Limitace nadhozů v roce 2013 - potřebujeme změnu?

Na úvod malá rekapitulace vývoje v této oblasti. Je to důležité pro pochopení toho, o jak komplexní problematiku se jedná, i pro pochopení našich opatření. Tato nevznikají z nějakého pocitu důležitosti či potřeby někomu něco diktovat, ale na základě našich zkušeností a po dlouhodobém sběru dat a podnětů z baseballové komunity.

Od roku 2006 jsem upozorňoval na některé škodlivé trendy v českém baseballu, které byly způsobeny nedostatkem informací o možném postižení lokte u mládežnických nadhazovačů. Neinformovanost vedla k celoročnímu přetěžování těch nejtalentovanějších hráčů, kteří ve zvyšující se míře vyhledávali lékařské ošetření a často se ve zdraví "nedožili" sportovní dospělosti.

Od roku 2008 funguje systém regionálních lékařů, kteří jsou Lékařskou komisí proškolení pro velmi specifickou péči o baseballová poranění. Takto se k nám začali dostávat hráči, kteří se dříve léčili u lékařů neovládajících baseballovou problematiku. Diagnostika bývala nedostatečná (mylné diagnózy jako tenisový či oštěpařský loket, růstové bolesti, zánět v lokti apod.), léčba byla rovněž nedostatečná, hráči se vraceli k plné zátěži nedoléčení, již po odeznění prvních příznaků, bez intervalového házecího programu. Tím, jak se péče centralizovala do Prahy, Brna a Ostravy, jsme získali cenná data, která odhalila skutečně neradostnou situaci ve smyslu přetěžování a také četnosti diagnózy Little League Elbow v ČR. Lokty byly v průměru ve velmi špatném stavu. Byly zaznamenány případy, kdy hráči jeli po křupnutí v lokti z hřiště rovnou na operační sál. Stav ramen jsem tehdy nazval "časovanou bombou", protože potíže na rameni se začnou projevovat později než na lokti. Bohužel, co se týká ramen, tak tato předpověď se naplňuje a v současné době narůstá počet operací ramena ve věkové kategorii kolem 18 let.

Od roku 2010 se podařilo zavést změnu v Soutěžním řádu a byly zavedeny dobře známé a velmi diskutované limitace. Čísla i doporučení stran technických nadhozů jsme čerpali z velkých studií provedených v USA a z následných doporučení, která přebrala i Little League. Limity jsou nastavené jako kompromis mezi ochranou hráče a "zkažením" hry a coachování. Kdyby měly limity ochránit všechny, tak by v podstatě skončila hra. Kdyby byly limity moc měkké, tak by bylo moc zraněných. Pak samozřejmě vidíme hráče (supertalenty, biologicky starší), kteří by mohli naházet i více, ale to je daň za solidaritu s těmi zranitelnějšími. A máme jistotu, že tito přírodou obdaření hráči nebudou zneužívaní nerozumnými trenéry a že jejich talentovaná házecí ruka se bude moci předvést na kopci i v dospělosti. Bylo by jistě bláhové si myslet, že samotná omezení, která v podstatě řeší pouhé dva třídenní turnaje za rok (Pohár a MR), mohla vést k takto přesvědčivým výsledkům. Byla to spíše pozornost, kterou začala baseballová veřejnost problematice lokte věnovat. Samozřejmě víme o případech přetěžování i dnes. Přesto věříme, že trenéři, kteří by opakovaně hazardovali se zdravím hráčů, postupně z našich hřišť zmizí.

Tyto limitace, jakkoliv byly a jsou vnímány se smíšenými pocity, byly z lékařského hlediska jednoznačně velmi úspěšné! Od roku 2010 nebyl žádný hráč na operaci s loktem, zkrátila se doba léčby (protože se začíná léčit v dřívější stadiu postižení), změnila se struktura pacientů. Dětské "hvězdy" jsou nyní častěji zcela bez potíží s loktem, v ordinaci vídáme spíše hráče s různými přídatnými rizikovými faktory jako např. slabší tělesná konstituce, chybná mechanika nadhazovacího pohybu, relativní přetěžování v období růstového spurtu apod. Naše výsledky jsme prezentovali i na ortopedických kongresech a připravuje se článek do časopisu Ortopedie. To, že jsme byli schopní ve spolupráci s ČBA zmenšit preventivními opatřeními výskyt obávaného Little League Elbow syndromu, je vnímáno lékařskou veřejností velmi pozitivně.

Přes uvedené příznivé výsledky vnímáme ovšem i některé kritické hlasy na adresu limitací a jako novinku i debaty ohledně technických nadhozů. Tyto debaty spustila jedna studie, která „omilostňuje“ točky…někteří dokonce vnímají limitace jako brzdu českého baseballu a důvod naší menší konkurenceschopnosti za hranicemi.

Pravdou je, že situace na mezinárodním poli je dosti nepřehledná. Pokud nebereme v úvahu Little League, která je v otázce ochrany nadhazovačů nejdále, pak existují různé národní soutěže, nezávislé ligy, turnaje, MS pořádané IBAF, ME pořádané CEB atd.… Tyto nám bohužel v naší snaze o celoroční ochranu příliš nenapoví…počítání směn tak, jak je na ME nebo MS, je již dnes dávno překonané, pro opravdovou ochranu je nutno počítat nadhozy. Otázku technických nadhozů v podstatě neřeší vůbec. Na druhou stranu, několikadenní turnaje typu MS a ME nemají na osud házecí ruky v podstatě žádný vliv. Důležité je to, jak se k ní chováme v průběhu celé sezóny. V oblasti ochrany nadhazovačů tak neexistuje univerzální doporučení nebo nějaký jednotný postup. Proto se při mezinárodní konfrontaci setkáváme s různými národními přístupy, závislými na lokálních podmínkách. Někde mají takovou členskou základnu, že jdou cestou "přirozeného" výběru, přežijí jen ti nejsilnější. Jinde je zcela nereálné to nějak regulovat, hlídat, sankcionovat. Nebo jinde hráči dříve biologicky dozrávají, hrají na jiných rozměrech hřiště, s jinými míči apod.…

První, kdo velmi správně zavedl počítání nadhozů (místo dříve používaného počítání směn, které vedlo k velkým výkyvům) byla již zmíněná Little League. Vyslyšela apely ortopedů, kterým narůstaly případy Little League Elbow vyžadující operační řešení. V otázce technických nadhozů ovšem přetrvával rozpor mezi tím, co je povoleno a tím, co je každý rok vidět při přenosech z finálového turnaje…i když komentátoři jsou americky korektní a vyhýbají se přesnému označení (místo slider a curve používají termín breaking ball). Proto představitelé Little League iniciovali velkou studii, a právě její výsledky byly nedávno publikované a jsou nyní v USA velmi diskutované. Studie po 5 letech sledování prokázala mimo jiné to, co již bylo prokázáno dříve, totiž že primární příčinou baseballových zranění lokte a ramena je přetěžování a nedostatečná regenerace po nadhazování. Na druhou stranu ale neprokázala, že by se zvyšovalo riziko zranění tím, že hráči házejí točky dříve než bylo dosud doporučováno (od 17 let). Je nutné zdůraznit, že výsledky této studie mají mnoho odpůrců i mezi ortopedy, včetně těch nejrespektovanějších autorit (Dr. Andrews, Dr. Kremchek). A ti varují, že spoléhat se v takto ošemetné oblasti na výsledky jediné studie není rozumné. Že v určitých situacích je lepší poslechnout zdravý selský rozum a spolehnout se na více než 50-leté zkušenosti. Nebo provést další studie, zacílené přímo na tuto otázku. I Little League si zřejmě uvědomuje, že se pohybuje po tenkém ledě (nikdo nedovede odhadnout, jak se to může dále vyvíjet) a tak ve svém dokumentu The Learning Curve (http://www.littleleague.org/Assets/forms_pubs/media/UNCStudy.pdf) na závěr píše doslova toto:

• Based on the currently available data, there is not a clear case for limiting the type of pitch thrown by age, provided good coaching is available to all.
• Na základě aktuálně dostupných údajů, není jasný důvod pro omezení typu nadhozu dle věku, za předpokladu, že je pro všechny k dispozici dobré koučování.

Všimněte si, že v jedné větě jsou hned 2 únikové východy pro případ, že by to nevyšlo…Little League nyní nezakazuje točky, ovšem na základě aktuálně dostupných údajů (neboli výsledky jedné studie). Zároveň klade důraz na to, aby se technické nadhozy učily pod dohledem dobrého kouče (kdo to posoudí?). V případě problémů bude na vině špatně provedená studie nebo špatný kouč, ale ne Little League.

Kromě výše zmíněného existují i další (řekněme lokální) aspekty, které je při rozhodování zapotřebí vzít do úvahy. Musíme se zamyslet, jestli máme dostatečnou členskou základnu, abychom mohli riskovat případný vyšší výskyt zranění, jestli máme dostatek dobrých koučů u mládeže, kteří by měli hráče učit správně technické nadhozy. Jestli je to z metodického hlediska vhodné, mít ve 12 letech smrtící točku a díky tomu zlenivět v rozvoji fastu a change-upu. Ano, naši pálkaři se naučí pálit točky, možná přivezeme více medailí. Můj selský rozum mi říká, abychom byli s dřívějším povolováním technických nadhozů velmi opatrní, přesto si rád vyslechnu argumenty druhé strany.

Tímto bych chtěl vyzvat baseballovou veřejnost k zasílání podnětů na můj email: filip.hudecek@fnusa.cz. Doufám, že nakonec dospějeme k takové podobě Limitace nadhozů, která bude nejen chránit mladé nadhazovače, ale zároveň bude přínosem pro rozvoj českého baseballu.