Zranitelný loket

MUDr. Filip Hudeček

Baseball je krásná hra, kterou každoročně začíná hrát na organizované úrovni stále více dětí ve stále mladším věku. Moje generace ještě začínala s baseballem na střední škole, dnes už můžeme na tee-ballových zápasech vidět 5leté caparty. Tento stav s sebou přináší jedno nebezpečí, o kterém by měl vědět každý kouč pracující s mládeží i každý rodič. Toto nebezpečí má své anglické jméno, se kterým dokonce proniklo do ortopedických učebnic. Jedná se o Little League Elbow – diagnózu, za kterou se skrývá poškození lokte ve věku 10 až 17 let. Je to typický syndrom z přetížení, postiženi bývají nejčastěji nadhazovači. Příčina spočívá v přetěžování lokte, který ještě není plně dozrálý. Růstové chrupavky, které se uzavírají až v 17 letech, jednoduše nevydrží tolik jako kost.

Při nadhazovacím pohybu je loket vystaven obrovským silám. Ve fázi akcelerace dochází k velmi silnému páčení lokte směrem od těla, na vnitřní stranu lokte působí velké tahové síly a na zevní stranu lokte síly kompresívní . Nejslabší strukturou na vnitřní straně lokte je růstová chrupavka mezi pažní kostí a tzv. vnitřním epikondylem. To je ten hrbolek, který si každý může vyhmatat kousek před „brňavkou“. Na něm začínají svaly, jež se zapojují do nadhozu, a zde také začíná vnitřní postranní vaz, který zpevňuje loket na vnitřní straně. Na zevní straně, kde působí síly kompresívní, bývá od těchto nárazů často poškozena chrupavka a dokonce může dojít k nekróze (odumření) části kosti pod chrupavkou. My se budeme v tomto článku věnovat vnitřní straně lokte, kde jsou potíže mnohem častější.

Podstatou Little League Elbow je buď postupné selhávání výše jmenované růstové chrupavky a postupné odtrhávání vnitřního epikondylu anebo jeho akutní odtržení.  Pokud je vnitřní epikondyl oddálen o více jak 4mm, pak je nutná operace.  Někdy dochází k porušení cévního zásobení do vnitřního epikondylu a na rentgenu vidíme jeho rozpad na více fragmentů. Jindy dochází k přetížení vnitřního postranního vazu a jeho postupnému uvolnění, objevují se kalcifikace (tj. zvápenatění) v průběhu vazu, loket se stává nestabilním a hrozí úplné selhání vnitřního postranního vazu a zhoršení změn na zevní straně lokte. Tyto vážnější stavy mohou skončit artrózou lokte s trvalými následky.

Samotné nadhazování je sice pro loket potenciálně nebezpečné, ale samozřejmě ne každá bolest lokte musí znamenat vážné zranění. Pokud jsou dodržovány určité zásady a pokud si hlídáme známé rizikové faktory (viz. samostatný článek o prevenci Little League Elbow), pak budou naši hráči trpět maximálně běžnými bolestmi z únavy, které rychle odezní a které nemívají trvalé následky.

Jestliže se však objeví určité varovné příznaky (náhle vzniklá prudká bolest na vnitřní nebo zevní straně lokte, bolest uvnitř kloubu, bolest přetrvávající 4 dny, bolest vracející se ihned při dalším házení, omezení hybnosti, zejména plného natažení, bolestivé přeskakování v kloubu, blokování nebo otok kloubu), pak bychom měli okamžitě hráči zakázat házení a vyhledat co nejdříve regionálního lékaře, obeznámeného s diagnostikou a léčbou těchto specifických zranění.

Regionální lékař na základě klinického vyšetření a RTG snímků stanoví přesnou diagnózu a zahájí léčbu. Jen výjimečně je nutná operace. Bývá to v případě, kdy hráč při hodu pocítí silné prasknutí v lokti a růstová spára se celá odtrhne a dislokuje. Konzervativní léčba, ale i návrat po operaci může trvat řadu měsíců, nesmí se ovšem uspěchat. Nejprve je nutné umožnit poraněným strukturám kvalitní zahojení, dále obnovit plný pohyb i svalovou sílu a to nejenom v oblasti lokte. Závěrečnou fázi léčby musí vždy tvořit tzv. intervalový házecí program. Jedná se o program velmi postupného návratu k házení naplno. Bez této fáze je léčba nedostatečná a je vysoké riziko recidivy potíží a vážnějšího poškození lokte.

Nejdůležitější a nejúčinnější zůstavá prevence. Rizikové hráče i lokty lze odhalit cíleným vyšetřením již před sezonou.